Úvaha a slib

Zítra si projdu jednu nepříjemnou zkušenost. Jdu na své první ozařování. Při takovém kroku je člověk rád, když ho podpoří jeho nejbližší. Znovu jsem si potvrdil, že opravdu nejbližší mám pouze dva lidi. Je to moje maminka a můj nejlepší kamarád Jindra. Jsou to opravdu dva lidi, na které se mohu kdykoli spolehnout a kteří mě vždy podpoří a podrží, když to potřebuju. Moc jim za podporu děkuju a opravdu si ji moc vážím a hodně mi pomáhá tohle zvládnout. Taková zkušenost mi znovu pomáhá vytřídit a vyčistit své okolí od nedůležitých lidí. Jsou kolem mě lidi, kteří mi jen lžou, mluví nesmysly a myslí si, že jsem hlupák, který jim to baští a dávno je neprokouknul, ale také lidi, kteří se mě snaží za každou cenu srazit na kolena, šlapat po mě, ponížit mě, zničit mě a hlavně mi ublížit, aby zakryli svoje vlastní selhání a chyby, protože si myslí, že si to od nich pořád nechám líbit, a hlavně, že oni si to můžou dovolit.

Všem těmhle lidem chci říct, že podpora mých nejbližších v takovéto chvíli, kterou musím projít a vlastně procházím od doby, kdy se mi stal vážný úraz, mě skutečně změnila a ještě víc mě posílí, a o to víc budu bojovat a nenechám si už od nikoho nikdy ubližovat, ponižovat a oblbovat. Prostě už si nenechám nic líbit.

Nevím, jak to všechno dopadne, ale jedno vím, že dokud to půjde, pojedu na plný plyn, co mi zdraví dovolí a udělám všechno, opravdu všechno, aby mě a mým blízkým už nikdo nikdy neublížil. Když říkám všechno, myslím skutečně všechno a vím, že se to některým lidem nebude líbit a budou z toho hodně překvapený a bude je opravdu mrzet, že mě nenechali na pokoji. A když říkám nikdy, tak myslím skutečně už nikdy.

To všem slibuju.

Těším se na všechno nové co má přijít a příjde.

Miloš Václav