Lázňování jaro – 04

Po delší době zase trochu lázeňských Slatinických „oplatek“. Stejně jako všude, tak tady to žije coronavirem. Lázeňští hosté více či méně propadají televizní masáži, a vzhledem k tomu, že tu je celkem zajímavé složení hostů, tak premiér sklízí úspěchy svého PR.

Osobně se snažím žít si svůj vlastní lázeňský život. Užívám si čtení oblíbené knihy SFUMATO od úžasné  Alžběty Vlčkové. Tuhle skvělou knížku jsem si sem do lázní přivezl už vloni v létě, a četl si ji na procházkách v přírodě a při opalování. Taky jsem si slíbil, že si ji sem vezmu, až pojedu příště. No a už jsme tady spolu znovu a já se zas pekelně bavím. Také si užívám volné neděle a jezdím na výlety do Olomouce za kávou. Šel jsem do kavárny, kde jsem si v létě dal dobrou kávu, ale vše se tam změnilo. Kavárna je celá předělaná, nový personál, nová značka kávy. Má to jednu výhodu, ta káva fakt chutná a to je moc fajn.

Také se občas pokusím o humor. Je pravda, že někdy je ten humor černý a suchý a ne každý mu rozumí. Naštěstí mám poprvé od doby, co sem jezdím, spolubydlícího který je v pohodě a je na podobné notě. Jedna z procedur, na kterou chodím už od roku 2015, je procedura pod oficiálním názvem „suchá uhličitá koupel“. Ve skutečnosti se jedná o to, že si nazí vlezete do bílého pytle na mrtvoly (do bílého asi proto, aby si to stařečkové nebrali osobně, jinak je pytel na mrtvoly černý), ten pytel vám nad prsama kolem těla utáhnout škrtidlem, aby plyn neutekl, a pak do toho pytle napustí CO2. Pomáhá to na prokrvení organismu, prý. Ta procedura mi přijde tak divně nazvaná, že ji prostě od začátku říkám „jdu do plynu“. Sestřičky s tím nemají problém, i paní doktorce se ten název líbil, dost lidí se tím i pobavilo, jen ony dvě spolustolovnice se tvářily velmi vyděšeně a nechápavě, když jsme se v pátek bavili o procedurách 🤔. Někdy se při takové proceduře zažije i veselá historka. Občas se stane, že z toho pytle na mrtvoly plyn prostě uteče. Škrtidlo netěsní, blbě se pohnete a tak. To se stalo také mě. Zavolal jsem tedy na sestřičku „sestřičkou utekl mi plyn“ přišlo mi to ale divné, tak jsem to ještě vylepšil „ale nemusíte se bát, to nebyl můj“. Sestřička se chechtala ještě když jsem odcházel z procedury. Jen ty ostatní co tam leželi, na mně fakt dost divně koukali při odchodu. Pokaždý se musím smát, když si na to vzpomenu. Obrázek pytle dám do galerie.

Lázňování dokončuji po večeři, tak přidám ještě jeden takový malý zážitek z dnešní večeře. Dorazili noví spolustolovníci. Dámy odjely a dorazily dvě nové a jeden pán. Bohužel vedle mne posadili pána, který se umyl a převlékl naposledy snad na vánoce. Takový puch jsem dlouho necítil. Pokazil mi celou večeři. Jdeme se sousedem z večeře a říkám mu to, že ten chlap strašně smrdí. On mi povídá, že to přes stůl necítí a tak kecáme o všem možném a jdeme na Hanačku na pokoj. V tom nás předchází náš nový spolustolovník. Po chvíli co nás minul a dorazil závan odéru mi soused oznámil, že pokud mu to neřeknu ráno já, tak to udělá u oběda on. (on nechodí na snídaně) Prej to je tak strašnej puch, že ani nepůjdeme večer cvičit😀. Proto jsem taky mohl teď dopsat lázňování.

Tak pěkný večer a zas někdy.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *