Lázňování jaro – 03

Třetí lázňování bude takový delší souhrn od neděle do středy.

Neděli jsem měl zážitkovou a brněnskou. Nejdříve jsem byl na veletrhu módy STYL-KABO. Tady mne trochu zklamala úroveň a už poněkolikáté jsem říkal, že tam příště nepojedu. No kecal jsem, stejně tam v srpnu znovu pojedu, abych zjistil že to zas horší 😀. Nepoučitelný Miloš. Letos jsem se ale fakt strašně naštval, protože ty lidi co tam chodí, to už začíná být na pováženou. Má to být veletrh B2B, ale asi to tak dávno není. Není totiž možný, že lidi takhle oblečený (špinavý nepadnoucí věci, špinavý okopaný boty) jsou nákupčí, který rozhodují o tom, co se bude prodávat v obchodech. Většinou to stejně vypadalo, že si polonahé „dámy“ zkoušely vystavené kousky, bez toho, že by se aspoň někam schovaly. Byl z toho obyčejný bazar pod střechou s módní přehlídkou. Co mně dorazilo, byl frajer ve spoceným náťelníku, špinavejch trekovejch botách a nějakejch šusťákách, kterej si vyrazil na přehlídku do první řady. To už jsem nedal. Tím to pro mně skončilo. Napsal jsem pořadatelům, že tím že tam pustí každýho, tak to je fakt ostuda a že to snižuje úroveň veletrhů. Odpověď byla zajímavá, prý je veletrh výhradně B2B a jsou to výhradně zástupci firem a oni jim nemůžou nařídit dress code. Pak jsem jim ještě odepsal pár nějakých myšlenek, tak je možný, že to byl opravdu můj poslední STYL-KABO. Tak že nejlepší z celého veletrhu nakonec byla fakt skvělá káva do kelímku z pojízdné kavárny a mandlovice u známých ve firmě Pedag.

Odpoledne mi však vynahradilo všechno to zklamání. Měl jsem schůzku s úžasným člověkem Alžbětou Vlčkovou. Strávili jsme (tedy pro mně) úžasný čtyři hodiny. Krásně jsme si povídali, dali dobrou kávu, pili víno, které nám opravdu chutnalo, a dali si exklusivní polévku s hovězí oháňky. Bylo pohlazením po duši, prožít tak příjemné odpoledne. Dostal jsem od Alžběty krásné a chutné dárky.

Tím se dostanu do pondělí. Pondělí začalo krásně slunečně, přestože jsem v neděli v noci skoro nemohl dojít do lázní, jak lilo a foukalo, tak za pár hodin nebylo po dešti a větru ani památky. Byl to pěkný den. Jeden z chutných dárků, který jsem dostal byla bílá čokoláda Milka (zbožňuju). Naplánoval jsem si to tak, že si každý den odlomím kostičku na chuť a budu ji mít na hodně dlouho. Pak jsem došel z oběda, rozbali ji, chvíli na ni koukal, a pak ji celou bez výčitek sežral. Byla to slast. Myslím, že to podtrhlo tu pondělní pohodu. Ještě stále jsem byl na pokoji sám. U stolu v jídelně se nic nezměnilo, jen jsem zjistil že všichni odjedou do čtvrtka domů a místo nich přijedou noví, tak pak třeba bude naděje na zlepšení 🤔.

Úterý 25.2. Ten datum je děsivý. Když jsem vyšel z ubytovny Hanačka, tak jsem si musel odplivnout. Normálně po zemi neplivu, ale dnešní datum si to prostě zasloužil. Vzpomínka na to, co tady ty komouši napáchali, byla prostě silnější. Ani nevím proč a čím ty lidi přitahuju, ale naprosto symbolicky si ke mně při čekání na perličkovou koupel přisedl starší pán. Evidentně měl chuť si povídat a začal. Po chvíli z něho začala padat moudra o tom, jak tu za komoušů bylo líp atd.. A když začal o Paralenu, že komousů stál 1.50kč a celá 1.50kč šla všem, protože ta fabrika patřila jim všem, ale teď stojí 80kč a celejch 80kč jde nejakejm kapitalistům, tak jsem to stopnul. Povídám milej pane, buďte v klidu, za komousů se Paralen nevyráběl, ale teď z něj jde určitě 20kč nám všem na daních, tak to je víc než ta vaše 1.50kč, tak ten hajzl kapitalista je vlastně lepší jak komouši co? Děda lapal po dechu. Pak jsem ještě vysvětlil pár maličkostí o komouších a udávání kamarádů a tak. No když začal, že dnes taky udává, tak že to bylo v pořádku. Když jsem řekl, že by mně strašně zajímalo, kolik lidí asi udali ty, který to udávání tak obhajujou, tak se pan zvedl a odešel. Ani do perličky s námi nešel. Tak nevím jestli osobní zkušenost, nebo co? Místo něj přišel jiný, mladší a povídá, tak jsem vás poslouchal a vy jste se tím docela bavil. Povídám mu, bavil nebavil. To že jsou ty lidi slepí a hluchý je jasný, to že papouškujou pořád dokola co mají naučný, je taky jasný a je sranda je v tom máchat, ale tyhle lidi nakonec narozdíl od mladejch půjdou k volbám, a těm mladejm ten život poserou, a to už sranda nebude. Jim je jedno že prodělají život svejm vnukům a pravnukům, oni těm svejm nesmyslům prostě věřej a basta, tak to mají do tech svých hlav natlučený a jiná pravda není. Tak ten pán koukal, už to taková sranda nebyla, a šli jsme na perličkovou koupel.

Šel jsem se trochu projít, skončily mi procedury, tak jsem vyšel do přírody. No zas tak dobrý nápad to nebyl. Já se svým tělem, který se chce za každou cenu pořád válet po zemi, bych neměl chodit do přírody bez hůlky. Jenže když je pán velkej frajer a má pocit, že noha pěkně srůstá, a stejně se po lázních musí na opravu vyměněných plotének, tak co se může stát. Už jsem byl skoro na „rozhledně“ Malý Kosíř, ale nějak se zase tomu tělu chtělo lehnout 😀, a tak si prostě kydlo na zem a já to fakt nečekal. Na tu rozhlednu se podívám jindy. Nějak mi nešlo otočit krkem, tak jsem se podle doporučení pana Hrušínského otáčel celým tělem a bylo to dobrý. Je to mrcha bolelo jako čert. Ale ve středu ráno jsem měl naplánovaný individuální tělocvik a to je pokaždé sezení s fyzioterapeutkou, tak jsem si říkal, že se o tom zmíním. Noc nic moc (skoro absolutní rým), tak jsem se fakt těšil na to cvičení. A teď přijde to, proč sem do těch malých lázní, o kterých někdo třeba ještě ani neslyšel, rád jezdím a rád se vracím. Jen jsem se zmínil co se přihodilo, fyzioterapeutka ještě koukla do počítače, aby se ujistila přesně které ploténky byly operované a dala se bez řečí do práce. Neřešila, že tu jsem skrz kyčel a blablabla. Nejdřív zjistila, že mi vyhřezla (nevím jestli to píšu správně), prostě byla mimo ploténka, a pak se hned pustila do toho, aby to napravila. Trvalo to 20minut, ale odcházel jsem s ploténkou na svém místě. Je mi fuk, že sem jezdí omezení lidi, tohle to proč se sem budu vracet. Ty lidi, který tu pracují jsou boží. Jsou milí, ochotní a umí svou práci. To je nadevše.

Abych nebyl v takovým ajfru, tak mám spolubydlícího. Jdu z oběda a před Hanačkou stojí auto a na kufru má samolepku „nesahej mi na můj kvér“. K tomu nějaký obrázky samopalu a dalších pistolí. Koukám na to a říkám si, tak máš hochu spolubydlícího, abys nebyl tak veselej. Samozřejmě jsem si sám ze sebe dělal srandu. Nebyla to sranda. Přijdu na pokoj a tam nový spolubydlící a povídá „ještě si musím dojít přepravovat auto, mám ho tady před vchodem“. Nechám tomu čas, uvidíme jak budeme vycházet. Už si ze sebe ale nebudu dělat blbou srandu, fakt se to nevyplácí.

To je asi tak shrnutí od neděle do středy, co se tu ve Slatinicích dělo nedělo. Tak zas třeba někdy.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *