Lázně den 4. – souhrn

Dnes byl celkem běžný lázeňský den a nic „zajímavého“ se nestalo. Počasí je krásné a bude to na četbu v přírodě. Přesto bych rád něco napsal k tomu, co se mi stále „děje“.

Včera mi napsal jeden člověk z rodiny zprávu, že si čte co tady píšu z těch lázní, a možná jestli není chyba ve mně, že málo vysvětluju to, že mám rád módu, a že jsem možná moc uzavřený do sebe. Toho člověka mám rád, je velmi vzdělaný a zároveň i chytrý a vím, že nad tím opravdu přemýšlí.

Musím napsat, že na tom je kus pravdy. Ano jsem po určitých životních zkušenostech skutečně uzavřenější a chvíli to trvá, než k sobě někoho pustím blíž. Když jsem byl mlaďoch, tak to jsem byl kašpar a bavil a byl rád středem pozornosti a bavil, a následně balil holky. Postupem let se vše nějak změnilo, ale možná podobnou zkušenost má víc lidí. Nemám, nikdy jsem neměl, a taky už mít nebudu dar vyprávět historky a povídat vtipy, jako to uměl můj tatínek a jak to umí můj brácha, ale to mě vůbec netrápí, rád sedím, poslouchám a nechám se bavit. Taky mám rád módu a snažím se, abych nebyl šedou myší, která nosí to co ostatní. Šiju si pro sebe oblečení tak, abych se v něm dobře cítil a aby to byly trošku ‚dyzajnové‘ kousky. Je pravda, že někdy to může někoho provokovat protože to nechápe, ale stejně tak někoho provokují špinavé tepláky. Chovám se tak stále a většinou s tím není problém. Ale k tomu, abych tady v lázních „zapadl“, bych musel žoviálně oslovovat zdrobnělými jmény ženskou část personálu, chodit v jednom tílku celý týden na procedury a společná jídla, k tomu přiměřeně „vonět „ potem přestříknutej voňavkou od Vietnamců. Vykládat si v hospodě u piva mezi, a po procedurách, o nemocech, politice, o tom, že jsem byl na dovolený určitě dál než oni, jedl v lepší restauraci a lepší jídlo než ostatní, a tak dál a dál. To se mi fakt nechce, ale ne proto, že bych se chtěl nad těmi lidmi povyšovat, ale jen prostě proto, že oni si vybrali tuhle cestu, a já si vybral jinou. Nemám v sobě tolik sebevědomí, nebo odvahy, či drzosti, abych se jich ptal proč si takovou cestu vybrali. To samé očekávám od nich a nechápu, proč oni se mně na to ptají.
Je celkem přirozené, že máme každý jiné zájmy, někdo knížku, možná módu, přírodu, někdo sedět v hospodě, pivo, povídat si o něčem, je to celkem přirozené a je to v pořádku, ale prostě to nejde dohromady. Někdo zůstane zakopaný v tom svým zákopu a nemá potřebu toho druhého poslouchat, natož pochopit. Když jsem přijel, seděli jsme před obědem u stolu a zkusili konverzaci o tom, kdo co dělá a odkud jsme. Když jsem řekl že jsem krejčí a šiju, tak jsem dostal jasnou odpověď „to je divný aby chlap šil a byl krejčí, to je divný, to není normální „. Kdyby paní věděla kolik chlapů šilo v OP Prostějov, tak dodnes nespí. Ono se pak takovým lidem hodně špatně vysvětluje proč to není divný, jak to bylo s krejčími v minulosti a tak. Oni to nechtějí slyšet, je to jiný, divný a to oni nechtějí. To radši budou v tom svém „normálním“ světě v hospodě řešit, že ten co říká, že je krejčí je teplej, protože to říkala nějaká co s ním vloni seděla u stolu. A to není normální, protože normální jsou oni. Je zajímavé, že se to opakuje po roce znovu. Vloni jsem si říkal, že to jsou lidi „starší„ a mají „strach„ z „jiných„ věci, ale když se kolem sebe koukám letos, tak je tu spousta lidí v mém věku kolem padesáti  a i mladší. Těch „starších„ tu zase tolik není. Ona i ta „paní učitelka“  která to říkala v té hospodě je plus mínus stejně stará jako já. Myslel jsem si, že naše generace už je jiná a je nad některými vecmi povznesená. Ale je to jako se vším, nikdy nebudeme všichni stejní, stejně dobrý, špatný, hezký, hnusný, chytrý , blbý a kdoví co ještě, prostě každej jinej.

Měl jsem štěstí na rodiče, kteří byli sice přísní, ale současně hodní a rozumní, a tak především díky nim nemám žádné předsudky a dostal jsem základ, který více či méně, dobře nebo hůř můžu stále rozvíjet. Už za hlubokého socialismu měli naší kamarády, kteří byli gayové. Jeden zůstal náš skvělý rodinný přítel až do své smrti. Jezdili jsme spolu na dovolené a máme spoustu úžasných zážitků, na které jsme celý život rádi vzpomínali. I proto jsem nikdy ani okamžikem takové věci nemusel řešit a nemám s nimi problém. Plně respektuju názory a postoje druhých lidí, i když s nimi nesouhlasím, a jediné co bych si přál, aby byli schopni toho samého. Mohlo by se zdát, že je to jen epizoda z lázní. Bohužel to tak není. Velmi podobné postoje a názory jsem zažil, když jsem bydlel v Bruntálu. Názory a chování byly identické. Skutečnost, že sem do lázní jezdí hodně lidí z toho směru (Bruntál, Opava, Krnov, Ostrava), možná celou situaci umocňuje a potvrzuje, ale i když ani to nemusí být vždy pravidlo, všichni nejsme stejní.
Když se bavím (a dělám to moc rád) se sestřičkama, fyzioterapeuty, uklízečkama a jinýma lidma co pracují v lázních, tak to jsou milí a příjemní lidé s kterýma se bavíme o všem možném, i o módě mimochodem. Když jsem dojel  tak jsme s tou sestřičkou, která mně hned poznala, povídali o tom, jak pokračuju v síti a tak. Čili ten problém nebude lázněmi, ale některými lidmi co sem jezdí. Už mi taky někdo radil, ať teda jedu do jiných lázní. Ale proč bych to dělal, tady se mi líbí, jsem spokojený s péčí, je tu krásná příroda a daří se mi tu nabrat síly po operacích, a ještě mě tu rádi vidí, tak proč? Není důvod někam zdrhat.
Tak to byla taková malá úvaha proč mám netypické zážitky z lázní, ale někdy i z běžného života.
Tak snad zítra budou zase nějaké veselé příhody a nebude to pruda.

2 Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *