Lázně den 24. – souhrn

Středa je skoro minulostí. Ráno vyšlo krásně slunce, podzim se asi lekl nasranejch a lázeňských hostů, a tak snad chmury z pokažených lázní zmizely. Začal jsem středu hned po snídani v 7:30 individuálním tělocvikem, bylo to hustý, ale to mi pomáhá. Pak následovala perlička dne. Skupinové cvičení. Je to takové divné cvičení různě tělesně a mentálně postižených jedinců. 😊Nastoupila na nás mladá cvičitelka a mluvila zdrobnělinkama. Jsem se málem „posral“. Začala „protáhneme si kotníčky, nožičky, ramínka, prstíčky, kolínka a hlavenky“, málem to semnou seklo. Nesnáším zdrobnělinky. Závěr jsem už nedal. „bylo to nejlepší cvičení“ chválila paní slečnu cvičitelku, a hladila ji po ramínkách. Někomu se to asi líbí, a možná v první třídě základní školy je to i snesitelný, ale u dospělých lidí je to trest. Poznamenalo mně to na celý dopoledne.😊

Odpoledne jsem měl jet do Olmiku na kávu, ale z toho sešlo. Nejdřív jsem si na tu kávu chtěl zajet sám, ale nějak se mi udělalo nedobře, tak jsem zůstal v lázních a lenošil. Nakonec bylo lepší  že ta káva nedopadla, asi bych nebyl nejlepší společník  Pro radost jsem si došel koupit sušenky, při večeři se doslova přežral uzeného, a teď tu sedím. Sedím, z hluboka dýchám, přikusuju sušenku (ono to teda je rodinné balení sušenek), tloustnu, poslouchám Metallicu a píšu lázňování. Tiše doufám, že ráno mi už bude dobře, a zítra budu zase normálně večer v tělocvičně cvičit a sušenky (no ještě jsem si teda koupil želé bonbóny, a ty už jsem taky sežral) vycvičím. Je to taková cukrová smršť. Ta smršť je hnusná, ale vlastně úžasně příjemně sladká. Jen se bojím, až se budu v pondělí při odjezdu vážit.

Tak ať je zítra líp.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *