Lázně den 11. – souhrn

Rychle to utíká a už jsem v lázních 11 dní. Dnešní počasí je trochu divoké, buď praží slunce a je fakt vedro, nebo jako teď, slunce zaleze je chladno a fouká.

Jak jsem tady na blogu už psal, tak moc nechápu ty chlapy co se promenádují nahatí před sestřičkami. Dnes jsem byl na masáži a povídám si o tom s paní masérkou. Ona mi říká, že je to fakt hrozný a v podstatě potvrdila  co jsem psal o tom, že pak vlastně každej trochu obstojně vypadající chlap je sexy. Ale povídá, že nejenom chlapi, stejně se chovají i ženy a to především, a teď cituji výraz, „mašiny“. To jsou takové trochu více kurpulentní ženy, kterým to ještě nikdo neřekl, že jsou kurpulentní, tak to o sobě nevědí. A povídá, že je to stejně hnusný, jako u těch chlapů. U žen je to ještě podtrženo třeba tím, že si stěžují, klidně až na vedení lázní, kvůli každé kravině. Třeba kvůli tomu, že bublinky v perličkové koupeli byly příliš malé a že to určitě ta děvčata udělala schválně, protože ji nemají rády. Takových blbostí musí řešit denně stále spoustu, a opravdu je to síla. Mně to připadá docela veselý nějaký bublinky, ale když to pak musí vysvětlovat, tak to aby jim jeblo.

Včera se ještě stala taková příhoda, která není ani k smíchu, ani k pláči, možná k zamyšlení. Možná to jen nejde pochopit, tak to mám já, nechápu.

Jak se tu střídáme lázeňští hosté, nebo pacienti, je to jedno, tak vlastně každý den někdo odjíždí a další přijíždí. Tento týden přijelo překvapivě relativně dost mladších lidí. Když jdu, tak slušnost velí, každého staršího a ženu pozdravím. Udělám to, a pokud mi neodpoví, už je svým pozdravem neobtěžuji. A tak to chodí den co den. No a už konečně napíšu  co jsem chtěl. Jdu po cestě z našeho lázeňského domu HANAČKA do parku k lázeňskému domu MORAVA. Popis vypadá vznešeně, ale je to padesát metrů po asfaltu. Proti kráčí evidentně mladší muž v šusťákách a upřeně mi zírá do očí. Přemýšlím jestli ho neznám, nic mě nenapadá. Přichází stále blíž a když mne míjí tak vyhrkne, že je slušnost pozdravit. Někdy, když mám den, tak startuju na první našlápnutí. Zastavím se a povídám mu, že má pravdu, mladší pozdraví staršího, ale neslyšel jsem, že by zdravil. Na to mi ten „hoch“ odvětí, že je slušnost, když vím že je tu nový, tak ho pozdravit. Ještě jsem mu řekl, že opravdu nehlídám kdo je nový a je mi to upřímně fuk, ale že existují jistá pravidla o kterých on zjevně nemá páru, a pokračoval jsem do parku. Jako vždy jsem hned přemýšlel, kde jsem udělal já chybu, kde jsem se v knihách Ladislava Špačka přehlédl, a co jsem zapomněl ze slušného chování. Nakonec jsem jen konstatoval, že díky téhle „příhodě“ je zjevné  že jsem starším lidem křivdil, když jsem si myslel, že to je špatný hlavně s nima. Tímto se jim omlouvám.

Jo, mám nového spolubydlícího. Ten minulý už ani nepřespal, tak nevím kdy odejel. Nový je typově úplně stejný, taky asi bude řídit náklaďák, akorát tady asi bude spát. Tenhle má víc cítit věci kouřem, tam mi asi bohužel načichnou věci ve společné skříni. Uvidíme.

Rychle se blíží neděle, kdy jedu do Brna na módní veletrh STYL-KABO, a hlavně na schůzku u dobré kávy, s úžasnou ženou a spisovatelkou, Alžbětou Vlčkovou. Moc se na neděli a setkání těším.

Tak zase zítra  pokud na to budete mít náladu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *