Káva a instalatér

 

Sedím v „nově objevené“ kavárně a vychutnávám si oblíbenou kávu. Po chvíli do kavárny vstoupí muž oblečený přesně tak, jak nechápu, a jak když to vidím myslím, že mi bouchne hlava. Totální selection brand collection. Boty Puma, tepláky Adidas, triko, nebo spíš mikina, Benetton a čepice Nike. Mám pocit, že to ve mně bouchne a nemůžu se ubránit myšlence, že si pán hraje ma těžkýho machra ve Vietnamskej fejkách. Když na něj tak koukám a nechápu, zjistím že ho vlastně znám. Jo je to „známý“, který chodil asi o stupeň níž na základce, a který dělá instalatéra. Sice se tím nevyučil, čím a jestli, to si už nepamatuju, ale dělá to a asi se mu vede dobře. To mu přeju. Když si všimne, jak na něj nevěřícně čumím, tak mně taky pozná a přisedne. Jen pro upřesnění, mám růžové kalhoty s proužkem. Chvíli si nuceně, ale nenuceně povodáme (taková konverzace podle vzoru Světáků), pak padne obvyklá otázka, nebo konstatování, nebo to prostě musí ven. Ty vole, já vubec nevěděl, že jsi teplej, povídá. Odpovím jako vždy, je to problém? Není povídá. Nechci se v tom vrtat, a chci ho nechat trochu v nejistém nevědomí. Říkám mu, co děláš, pořád instalatéřinu? Jo, je to super, sype to, teď je dobrá doba. A co vlastně děláš ty, povídá. Já pořád šiju, odpovím. No jo, ty jsi byl vlastně švadlenka, tak to si ty hadry asi šije ne? Šiju povídám. No a když už jsme narazili na tradiční otázku o teplosti, tak jsem mu položil taky jednu. Hele a proč ty chodíš takhle oblečenej. Každej kus co máš na sobě, tak od jiný značky, vypadáš jak reklama na obchoďák. To se teď nosí, ale to bys mohl vědět ne? Odpoví. Nenechám se odbýt a říkám, to ti řekl kdo? A proč si třeba někde nenecháš ušít nějaký pěkný sportovní kalhoty, abys nevypadal stejně jako každej cucák, co to koupí u Vietnamců a pak machruje s fejkama, na to bys přeci měl? Hele vole, já to mám taky od nich. Ušít kalhoty je hrozně drahý, já se tady ptal kvůli starý, to je třeba patnáct stovek, a to jim nedám, se posrali. No trochu si naběhnul, tak jdu do útoku. Hele, proč myslíš, kolik si bereš za hodinu práce, když někde něco opravuješ? To přijde na to kde, ale pětikylo určitě, odpoví pyšně. Furt ho mám na lopatě. Tak a myslíš, že kalhoty jsou ušitý za tři hodiny? Když si budu počítat to co ty, tak dva tisíce jsou málo za ušítí, říkám a myslím, že by mohl pochopit. Nepochopil. Ty vole to je jenom šití, to si nemůžeš říct od práce to co já. Já dělám odbornou práci, ty jenom šiješ hadry. Dal bych stopade, a to by už muselo bejt. U Vietnamců mám značkový hadry za zlomek ceny, nemáš šanci s takovou cenou, povídá vítězně.

Naštěstí už dopil svoje kapučínko, a že musí běžet, prý ho čeká stará a jedou někam do obchoďáku na nákupy. Byl jsem rád, že musel odejít, myslím, teda vím, že už ho nepotřebuju vidět. V praxi jsem si ověřil, jak to některý lidi, který mají peníze, mají se svým myšlením. Všechno ostatní je podřadný, jen oni dělají to správný řemeslo, a dělají ho dobře. Za svý vydělaný prachy si pak můžou v pohodě dovolit kupovat fejky a cítit se světový, aspoň teda mezi „svými“. Bude to tady ještě dlouhá cesta🌞

Takhle to dopadá, když se dá člověk do řeči s lidma, který dlouho neviděl. Naštěstí nebyl čas na téma politika, myslím že tuším, jak by to dopadlo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *