zásady chování

Na ulici

Je třeba znát například, jak se pohybovat na ulici, po chodníku, po cestách pro chodce.

Po ulici bez chodníku chodíme vždy vpravo, po silnici pak vlevo, abychom neměli provoz na naší straně za zády. To je sice konvence samozřejmá, ale poměrně dost porušovaná.

Osoba preferovaná podle našeho známého žebříčku (žena – muž, starší – mladší, nadřízený – podřízený) jde vždy po pravé straně. Z toho vyplývá, že (obvykle) muž nese své zavazadlo v levé ruce, dáma pak svou kabelku v ruce pravé. V takovéto dvojici se samo sebou rozumí, že pán (nebo mladík) dobře vychovaný nikdy neopomene převzít od ženy či dívky, jakékoliv zavazadlo kromě osobní kabelky. Společensky je naprosto nepřípustné, aby žena krá­čející po boku muže se prohýbala pod nákupními taškami, zatímco on má ruce v kapsách, či případně jich používá ke kouření.

V rodině přísluší čestné místo matce, která jde uprostřed, napravo otec, nalevo dítě. Totéž čestné místo uprostřed patři vždy osobě v nějaké skupince nejváženější – služebně nejvýznamnější, ne­jstarší, dámě mezi dvěma muži (í když jedním z nich je třeba její nadří­zený).

Není praktické, aby na veřejnosti šli vedle sebe více než tři lidé. Jdou-li dvě ženy s jedním mužem, pak uprostřed jde muž – aby mohl oběma ženám věnovat stejnou pozornost, případně je chránit. Toto pravidlo se porušuje, stejně jako pravidla předchozí , v některých mimořádných případech. Vždy je totiž nutné, aby byla naplněna hlavní zásada, kdy preferovaná osoba má být chráněna a její místo má být výhodnější. Tak muž nejde uprostřed mezi dvěma ženami když prší, jde pak po jejich levé straně, případně za nimi, aby ženy nad se­bou mohly pohodlně držet deštník. Dalším příkladem je chůze po levé straně silnice, kde by blíže k provozu měl jít muž, naopak ženě by mělo být přenecháno místo u zábradlí na schodišti a podobně. Důvodem k tomu, aby žena šla po levé straně muže, může být třeba i to, že je dotyčný na pravé ucho hluchý a těžko by mohl udržovat komunikaci. I po ulici, stejně jako při některých společenských příležitostech, může jít žena zavěšena do muže, nikoli však tak, že by se o jeho paži výrazně opírala. Na kluzké nebo jinak nebezpečné cestě by měl muž ženě pomoci tím, že ji lehce přidrží za paži.

Co se týká pravidla chození po schodišti, řídí se opět logikou věci. Osoba společensky podřízená se tu výrazněji dostává do role ochránce a má být připravena pomoci. Týká se to zejména dvojice muž – žena. Muž mívá nikoli zřídka příležitost zachytit ženu, která uk­louzla a zabránit jejímu pádu, proto kráčí do schodů kousek za ní, ze schodů pak před ní. Jinak je to v dopravních prostředcích, kam muž nastupuje jako první a naopak dává přednost ženě při vystupování.

Ohleduplnost je předpokladem při každém pohybu na veřejnosti. Patři k ní ochota pomoci, nevtíravost (není zdvořilé „civět“ na ne­známé osoby, ať už v nás vyvolávají mimořádné sympatie nebo na opak). Základní pozornost k existenci druhých, jakou je například opatrné zacházení s deštníkem, holí, s neskladnými a nebezpečnými předměty, je samozřejmostí.

Prohřeškem proti slušnému chování je konzumace jídla při chůzi. Tam, kde u kiosku nejsou stolečky, najdeme si alespoň klidné místo, kde se najíme ve stoje bez nebezpečí, že někomu pošpiníme oděv.

Držení deštníku když prší má také svá pravidla. Deštník pod kterým jsou oba partneři schováni, nese muž a žena jde zavěšená v rámě. To platí u partnerských dvojic. Pokud jde nadřízený s podřízeným platí obvyklá pravidla společenského žebříčku. Jde-li nadřízený muž s podřízenou ženou, měl by muž nést deštník a žena, by měla jit volně vedle něj.

V dopravních prostředcích

Při cestování dálkovým autobusem bývá dobrým zvykem po­zdravit řidiče při nastupování i vystupování. Cestující pozdravíme při vstupu do kupé ve vlaku (rovněž při vystupování), v letadle zdravíme letušku, která na palubě letadla představuje hostitelku. Je-li v ceně letenky občerstvení, opět jako všude nezapomeneme letušce poděkovat. Na většině leteckých linek je dnes už kouření zakázáno.

V autobuse nebo ve vlaku se uvolňuje místo jen výjimečně. Při delších cestách můžeme svou slušnost a ochotu moci vyjádřit i tím, že se s někým na svém sedadle střídáme. Otevírání okénka ve vlaku se má dít vždy jen se souhlasem spolucestují­cích,. I když je někdy konverzace při dlouhých cestách příjemná, ni­koho k ní nenutíme a už vůbec nevyzvídáme osobní informace.

Hezkým zvykem, který bychom měli vědomě pěstovat, stejně jako všechny projevy dobrých vztahů mezi lidmi, je doprovázení blízké osoby na delší cestu. Ten, kdo je doprovázen, se má svému doprovodu věnovat, doprovázející by měl svou pozornost dovršit drobným dárkem na cestu (zábavný časopis, ovoce, čokoláda apod.). Květinami vítáme dámskou návštěvu, zejména přijíždí-li zdaleka.

Při jízdě autem je naprostou samozřejmostí dodržování pravidel bezpečnosti silničního provozu. Z hlediska společenského k tomu opět přistupuje ohleduplnost a slušné chování v různých, leckdy i dramatických situacích. I řidič má být připraven pomoci, ovšem pouze v případě, že je to v jeho silách. Nemá smysl například z ochoty zastavit, má-li někdo zjevně poruchu v motoru a my neov­ládáme ani základy údržby. Musíme rovněž zvážit, co je v té chvíli pro nás důležitější, svým zdržením můžeme třeba narušit program jiných lidí (čekají-li na nás). Naučme se vážit si svého času, ale na druhou stranu s ním nešetřme, může-li právě naše pomoc být účinná. Mini­mální slušností řidiče je slušné vystupování vůči všem ostatním účas­tníkům provozu, včetně prodavačů u benzínové pumpy.

V autě je nejvýhodnější, a proto také nejčestnější místo vpravo vzadu. Další je místo za řidičem. Nejnepohodlnější a výjimečně pou­žívané je místo vzadu uprostřed. Nejnebezpečnější místo z hlediska případné nehody je sedadlo vedle řidiče. Toto sedadlo nenabízíme.


zdroj:

  • rodiče
  • život
  • literatura
  • nekonečná síť internet
  • http://www.chovani.sweb.cz
  • http://www.ladislavspacek.cz